Pražská mozaika Franze Kafky

Spisovatele a pražského rodáka Franze Kafku potkal zvláštní osud. Během svého krátkého života (1883 - 1924) byl téměř neznám: nevydané rukopisy se četly pouze v úzkém kruhu posluchačů.
V přílišné úzkostlivosti a sebekritičnosti napsal autor závěť, v níž přikázal zachované rukopisy zničit a až na výjimky nikdy nevydávat. Jeho přítel a vydavatel Max Brod však této vůle prozíravě neposlechl a tak se lidstvu zjevilo literární dílo, jež se stalo základem moderní literatury.
Milióny lidí na celém světě, v Evropě, v Americe i v Asii nacházejí v díle tohoto básníka vyjádřeny pocity odcizení a osamělosti, typické pro člověka 20.století.

Obrázky z knihy

Pražská dobrodružství

Kisch se sám bránil tomu, aby byl označován za "zuřivého reportéra". Viděl v tom jisté podceňování a znevážení své práce. Vycházel z toho, že extrovertní literatura, která vychází přímo z životní empirie, z přesného a pečlivého pozorování okolí, která nahlíží i do skrytých zákoutí, není o nic méně hodnotná než ta, která se prosazuje básnickými, subjektivními gesty a stylotvorným úsilím.
Tím otázky nad Kischem zdaleka nekončí. Bývá rovněž nazýván "klasickým žurnalistou", čímž se rozumí vyšší úroveň novinářské práce, anebo dokonce záměna žurnalistických forem s formami uměleckými.

Ukázky z knihy

Pražské kuriozity

Procházejte Prahou se zanícením znalců! Prohlížejte si ji bedlivým zrakem náročných milovníků! Všímejte si pozoruhodností a zvláštností, kterých si tu všimli básníci a umělci! "Praha je město podivínů a vizionářů, ono neklidné srdce střední Evropy, " napsal německý publicista Oskar Wiener, "a může být chápána rozličně, ba protikladně."
Český básník Jiří Karásek ze Lvovic k tomu dodal: "Praha je jediné město, kde máte pocit, že byste se mohli setkat s někým tak podivným, tak osudným pro vás, že byste stáli pojednou bez pomoci před jeho silou, jeho vlivem." Jakoby básníci a cizinci zpozorovali v Praze něco, kolem čeho my chodíme jako slepí. Je to město podivuhodných kouzel a zvláštností, které zachycují Pražské kuriozity. V symbióze dějinné tvářnosti, v konturách vrásek, jež do tváře města vyryla minulost i přítomnost, vyrůstá magický obraz Prahy, plný chvějivé melancholie a podmanivé krásy.

Ukázky z knihy

Ve stínu pípy

Zatímco dříve si hledala poezie inspiraci v přírodě, nyní hledáme poezii v hospůdkách. Pražské hostince, krčmy, pivnice, putyky, knajpy, špeluňky, ale i vinárny, hotely a bary, ba i tiše šumící kavárny nejsou ničím pevně určeny.
Hospoda byla nejprve shromaždištěm zemědělského výnosu; potom místem, kde se obchodovalo. Časem se vyvinul nový druh humoru, nazvaný "hospodská historka". Spisovatelé Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal ji uvedli do umělecké literatury.
Názory na hospody se ovšem různí. Někteří je zatracují jako zkázu mravů. Jiní jim připisují vlastnosti takřka metafyzické: touhu člověka po transcendenci, jež v životě moderního člověka chybí.

Ukázky z knihy

Toulky Prahou 7

Každý den ráno hledím z letenských sadů na panoráma Prahy a znovu a znovu se obdivuji jejím proměnám. Za rozbřesku dne je silueta města temná, prosvítá jen světlými body, jež vystupují z nočních mlh. Teprve když se nad Vysočanami proderou první paprsky a rozlijí se v růžové červánky, rozzáří se špice věží a kopule měděných bání. A když se slunce vyloupne plněji, zaplanou zasklené budovy na pankráckém horizontu jako hořící pochodně. Dopravnímu ruchu v ulicích kyne televizní věž, jejíž špice mizí v oblacích jako symbol technického pokroku. Pod ní se rýsuje reliéf minulosti: Vítkov se sochou husitského vojevůdce a Památník osvobození. Je to slavnost díkůvzdání, obřad nejsvětější. - Město se probouzí. - Tak začíná první kapitola postřehů a vzpomínek letenského rodáka.

O původu sedmé čtvrti     Jubilejní výstava     Z dávných dob     O čem vím     Slyším o kultuře     Zelená je tráva     Zmizelá Praha7