Haškova bohéma

    "Hašek viděl svět. Mnozí o něm jen píší."
    Karel Čapek, 1935
    Haškovy humoresky mají už před první světovou válkou poněkud zvláštní ráz, dá se říci "neliterární". Hned po neúspěchu své první sbírky Májové výkřiky pohrdá literárními kruhy a dává přednost tuláckým a bohémským zážitkům. Možná, že to byl zvlášt radikální způsob jak se vyrovnat s převládajícím lyrismem a symbolismem.
    Hašek se tvářil naprosto "neliterárně" a neprojevoval zájem o literaturu moderních směrů. Časopis Moderní revue komentoval slovy: blbost, pitomci a pod.
    František Langer
    Jeden z kamarádů, nadporučík Vladimír Houdek, mu jednou podstrčil svou sbírku eršů Vykvetly blíny k posouzení. Po nějakém čase se Haška zetal, co jeho veršům říká. Ten pouze procedil mezi zuby: "Za prvé jsem to nečet°, a za druhé je to pitomost."
    To zapůsobilo na jeho pozdější literární tvorbu - i když tam je situace složitější. Na jedné straně musel vycházet vstříc požadavkům publika (např. v Národních listech, ve Zalté Praze a v Besedách lidu), na druhé straně popušětěl uzdu svému nespoutanému temperamentu (v listech anarchistického a sociálně radikálního ražení).
    Vcelku byla Haškova literární činnost hodně ovlivněna žurnalismem různých politických směrů (České slovo, Právo lidu) a fakticitou odborných časopisů (Svět zvířat). Podle pamětníků si své náměty nevymýšlel, ale prostě zabodl špendlík do tehdy vycházejícího Ottova slovníka naučného a psal podle náhodně zvoleného hesla. Snad z těchto důvodů byl Hašek zván "prvním naši vědeckým humoristou"(F .V. Krejčí).
    Věcný detail či novinová zpráva jsou vyňaty z automatismu vnímání a lehce posunuty do oblasti grotesky.- "Jeho oblíbenou četbou byla fakta. Noviny čítal odzadu, od inzerátů. Dovedl se zabavit podrobným čtením ceníků, reklamních prospěktů a poučných brožurek o nejrůznmějších tématech, o hnojivech, o strojích, o léčivých bylinách, o chovu prasnic a drůbeže. Zajímaly ho časopisy jako Hostimil, časopis pro hostinské, nebo podobný pro kadeřníky či pro jinou živnost, které v kavárně nikdo jiný nebral do ruky. Se stejným zájmem prohlížel adresáře, jízdní řád, Volnou myšlenku, Čas, Svatého Vojtěcha, venkovské a menšinové týdeníky. A ze všeho si vybíral a pamatoval nejrůznější reálnosti a hmatatelné životní jevy."
    Josef Lada
    Namísto vymášlení konvenčních humoristických zápletek a chrakterů vychází Hašek z přesně odpozorovaných detailů, z nich sestavuje bizarní sled groteskních situací a gagů:
    Knížecí knihovník ve výslužbě František Čaboun zalévá ráno květiny za oknem, ale náhodou voda z konvičky vyšplíchne na kolemjdoucího pána. Ten si dole chodníku stírá kapky vody z kabátu a ulevuje si: "Tohle je přece jen uličnictví!" - S takovou urážkou se pan Čaboun nemůže vyrovnat. On, vždy slušný a zdvořilý člověk - a uličník! Mermomocí chce pánovi vysvětlit, že k tomu excesu došlo nešťastnou náhodou. Dá inzerát do novin, aby se dotyčný u něj přihlásil a přijal omluvu. Marně. - Jednou uvidí onoho pána kráčet pod okny. Rozběhne se za ním a volá: "Račte dovolit, politý pane!", leč drží kropící konévku stále v ruce. Zmíněný pán se domnívá, že ho chce tento podivín znovu polít a vyhledá strážníka. Pan Čaboun polije nešťastnou náhodou i policajta. A jak to skončilo? V Bohnicích pracuje Čaboun na zahradě a kropí záhony.
    Jádrem humoresky je zápletka, vyvolaná výrazným rysem charakteru. Knížecí knihovník si zakládá na své dobré pověsti a není schopen se vyrovnat s urážkou. Ke grotesknímu vyústění směřují jednotlivé, dobré, leč přesně odpozorované detaily, jež jsou dovedeny k ironickému vyústění. Groteskní pointa však vychází z logiky dění: knížecí knihovník chce za každou cenu napravit své nedopatření, ale jeho dobré úmysly se zvrací v pravý opak. Nikoliv sám "výmysl" je směšný, ale souvilosti: "logika" dění je zaměněna logikou přeludu. Podnětem k závěrečnému komickému gagu je výsměch lidské pošetilosti.
    Hašek byl ve skutečnosti velice pilným literátem. Měl stále připaveno mnoho dobrých humorných nápadů. Zdroje této tvůrčí pohotovosti nachází Jiří Mahen v Haškově vypravěčské improvizaci:
    "Ujišťuji vás, že když ten člověk začal vykládat U Nové Prahy nějakou historii, že mu v nápadech nikdo nestačil. To se vykládaly dlouhé historie bez smyslu a skladu a každý, kdo seděl u stolu, musel dodat svou kapitolu. Hašek obyčejně začínal, někdo pokračoval, ale pak se to ovšem zvrhlo v canc. Cancem to sice bylo už od počátku, ale mně dělalo vždycky vnitřní radost, jak Hašek už předem vykradl všechno z košíku fantazie a těm druhým nenechal ani ohryzky. Hašek byl lehký, my měli těžkou krev."
   
    Téměř vše, co ve svém bohémském prostředí prožíval, zahrnoval Hašek do improvizovaného vyprávění v okruhu posluchačů. Nevyčerpatelným zdrojem nápadů byl noční život Prahy, ovzduší permanentní ludibriozity (hravosti), neustálá připravenost ke hře a k uplatnění vtipů a nápadů. Atmosféra nevázaného bláznovství, které nebere nic vážně a každou věc převádí v humor a legraci je trvalou vlastností pražské bohémy.
    Temnou stránku jeho bohémského života odhaluje lékař Mudr. R.K.:
    "Hašek pil a chcete-li chlastal, ale ani já, ani nikdo druhý vám neřekne, proč pil a proč tolik pil. Můžeme hádat, můžeme se domnívat, můžeme posuzovat a kombinovat, ale všude tam, kde věda selhává, začnou radit baby. Tak je tomu také v Haškově případu. Vy jistě znáte onu diluviální průpovídku,m že hranice mezi genialitou a šílenstvím bývá jemnější a ostřejší než ostří břitvy... Hašek byl anima pia s ďáblem alkoholu v krvi."
    Je naprosto lhostejné, nazveme-li daň, kterou Hašek platil za tento pocit svobody, opojením nebo šílenstvím; důležité je, k čemu sloužila a jaké měla výsledky.
    Faktem je, že na prostředí bohémy byl Hašek až fatálně závislý. Obětoval mu vše, co měl: kariéru, lásku a dokonce i rodinný život. Mátožnou atmosféru hospod, pivnic, kaváren a vináren, ruch nočních lokálů, to bylo prostředí, jež potřeboval v zájmu svého talentu, to musel mít, aby mohl psát. Odtud čerpal materiál vlastně už přeurčený k humornému ztvárnění, ve formě nápadů, jež nasával a hýřivě a marnotratně rozhazoval.
    Mnohdy psal přímo v hospodě a posílal ještě za tepla do redakcí, aby získal zálohu, čili "foršus". O literárním snažení se vyjádřoval ironicky, tvrdil, že píše pro peníze a na uznání že kašle.
    Hašek byl genius, jehož díla se rodila z okamžitých nápadů.
    Jarmila Mayerová
    Nedopřál-li si čas, aby lépe ciseloval a vybrušoval své práce, bylo to proto, že veškerý svůj čas a energii věnoval honbě za novými a novými nápady. Bohémská družina, které kraloval, ho zbavila zábran a ohledů, osvobozovalo ho ze zajetí konvencí a dalo vyznít jeho náruživosti. Tento temný zdroj nápadů a inspirace byl ovšem spojen s alkoholickým opojením, s hlučnou a rozjařenou společností, v níž se cítil jako "král"; v hospodské extázi, ve slovní ekvilibristice ožívá jeho vnitřní ctižádost i tvůrčí elán, jenž dává i příležitostným nápadům punc volnosti a svobody.
    Pro okolí byl Hašek hádankou a mnohdy se mu nerozumělo. Vlastně se mu ani rozumět nemohlo. Mnohdy se ztrácel, mizel jak čertík "za komínem". Málokomu se svěřoval, neodhaloval tajemství nitra, tvářil se tajuplně a záhadně i před nejbližšími kamarády. Po válce a po návratu z Ruska se zcela uzavřel, stal se tajemnou šifrou, ztracencem, jenž své názory zakrýval bohorovným "ničevó". Nakonec mu zůstalo to jediné: stal se sfingou za hospodským stolem.
    Ve snaze obnažovat a dešifrovat společenská tabu projevil Hašek odvahu a smělost přímo děsivou. Takovou, jakou mají jen děti, opilci - anebo blázni. Tak se stalo, že autentický životní osud proměnil v lehkovážný bohémský mýtus. Bohéma, když akceptuje groteskní škleb periférie, bývá až krutě vědoucí.
   
    Postihnout literární charakter Haškovy "neliterárnosti" není snadné.
    Karel Teige a před ním Eduard Bass řadí Haška mezi geniální mystifikátory, jakým byli např. Jaque Vaché, Musson, Fitz James, Legras, Thiemet a Taxil. Tito lidé maskují hořkost z poznání a světa galantní karikaturou. Ale všichni jsou pouhými žabaři proti genilaitě, kterou Hašek ukázal. Jenže: přiznat těmto extravagancím literární význam? Na to by si nikdo netroufal, to by bylo přespříliš.
    Nespoutaný, divoký noční život, plný bleskových nápadů a nenadálých konfrontací, byl Haškovou doménou. Odvrací se od lyriky "mladých směrů" a nachází své raison d°ćtre v humoristickém řemesle. Zaplavuje deníky, humoristické časopisy a kalendáře množstvím povídek a humoresek. Podepisuje je více než stovkou pseudonymů. V rámci své osvobozující "anonymity" jakoby rezignoval vybroušenost stylu: v těchto hromadách literárního "šuntu" však jakoby zázrakem zazáří krystaly skvělých postřehů, nápadů a gagů. Ano, Hašek byl "božským rošťákem" české literatury!
    Pražské hospody se mu staly tvůrčí dílnou; je třeba dodat jak a v čem. Hlučný hovor, řečnická improvizace, záblesky výstředních nápadů, nevyzpytatelná reakce publika v mátožné atmosféře hospod, to všechno brání cílevědomé literární práci. Tvůrčí půdorys Haškova bohémství skryt v stálé improvizaci. Kamarádi tvrdili: hle, obrovský talent, co by dokázal, kdyby tolik nepil... Leč právě v tom je zakopán pes: hospodská improvizace nebyla jen přípravou, ale už vlastní literární tvorbou.
    "My měli časem Haška hrozně rádi, protože byl opravdu samý vtip. On možná nás neměl rád, poněvadž jsme si hráli na literáty. - A teď je švanda v tom, že on dělal literaturu daleko intenzivněji než my všichni, že on byl vlastně literátem, a my se zuřivě bránili být jenom literáty."
    Jiří Mahen
   
    Klíčem k pochopení Haškovy literární originality jsou Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Byly dlouho neznámy, neboť se je žádný nakladatel neodvážil vydat tiskem z obavy ze soudních řízení. Panovalo dlouho mínění, že je to jeden z Haškových výstředních kousků, pamflet, v němž jsou uráženy dosud žijící osobnosti veřejného života. Autor nejen že toto provokativní zaměření neskrýval, ale sliboval skandální odhalení: "Když jsem sháněl prameny k této obsáhlé historii nové strany, dozvěděli se tak mnozí, že budou v knize uvedeni, a tu počínali si velice různě. Některý z těch mužů právě by si tam přál být, neboť domníval se tenkrát, že to bude jakási bibliografie, ve které budou velebeny zásluhy každého jednotlivce. Jiní opět, uslyševše, že o nich bude řeč, volali výhrůžně: Jen se opovaž! Přejděme nyní k třetí řadě lidí. Ti, když se dozvěděli, že o nich budu psát, klepali se v pravém slova smyslu strachy. To byli lidé, kteří vědí, čeho jsem schopen."
    Spis, zachycující téměř autenticky Haškovu řečnickou improvizaci, jeho volební projevy a přednášky ve Zvěřinově hospodě na Vinohradech má však význam hlubší. Odhaluje tvůrčí význam Haškovy předválečné bohémy a hospodského živlu.
    Hospodské prostředí žije vtipem, ironií a mystifikací. Nikdo nechodí do hospody poslouchat dlouhé příběhy. Oblíbení vypravěči musí předem vybírat pozoruhodné bizarní detaily a připravit je pro vtipné vyústění. V rámci hovoru formují si groteskní nápady a situace. V hospodské improvizaci rozhoduje hovorový impulz: bezprostřední nápad. Hra s fakty a se slovy je výrazem vypravěčské improvizace. U Haška se tato zvláštní nastraženost nazývá "bohéma" a je spojena s ludibriózním pojetím světa. Vše se zde změnilo ve vtip, humor a smích. To potvrzuje jeden z účastníků Haškových improvizací:
    Lidský živel spolupracoval, rozehrával a inspiroval Haškovu náladu, byl pro něho odrazovým můstkem a nápovědou, pódiem i jevištěm... Tento lidský živel dotvářel a vyplňoval onen jiný svět, nesmyslný, svévolný, nezodpovědný, mátožný a fantaskní, zakouřený a páchnoucí pivem, v jakém se Hašek mohl volně pohybovat v jiných polohách, než jaké stanovil střízlivý řád dne a konvenční životní praxe."
    František Langer
    Haškovo "psaní" nebylo jen pitvorným doprovodem rozpustilé bohémské zábavy. Byl samo o sobě cílem a účelem. Mezi nezávaznou vypravěčskou improvizací, na které upozornil Mahen, a mezi Haškovými pracemi je ještě můstek, který tvoří tvůrčí bohémská mystifikace. Právě ona v sobě zahrnula jak dostatečnou míru faktografie, tak groteskní nadhled a fantazii.
   
    Účinnost této metody si Hašek ověřil nejprve "na zvířatech"; v zoologickém časopise Svět zvířat si namísto referování o zvířatech již existujících začal vymýšlet nové druhy zvířat. (Něco z toho je popsáno ve vyprávění jednoročního dobrovolníka Marka v Osudech dobrého vojáka Švejka.) V rámci nových "zoologických objevů" lze využívá i mnohá data a poznatky, jež načerpal v příručkách a v odborných časopisech.
    Metodu mystifikace rozvinul dále v Českém slově, kde byl krátký čas lokálním referentem. Na novinářské burze v hostinci U Brejšků ve Spálené nebo U Choděrů na Národní (dříve Ferdinandově ulici), kde si novináři, čeští i němečtí, vyměňovali své zprávy, nabízel Hašek zaručeně "pravdivé" lokálky kus za dvě piva. Říkalo se, že si své zprávy vymýšlí. Mystifikace se stala literárním postupem.
    Případ dvou volů. Zřízenci velkoobchodníka dobytkem Žáka na Král. Vinohradech vykládali na Františkově nádraží v Praze dobytek a přitom jim utekli dva voli. Jeden vůl vběhl do tunelu pod Žižkovem, kde byl zachycen nákladním vlakem a na místě usmrcen. Druhý vůl doběhl až do státního návladnictví." (České slovo 8.2.1912)
    Mystifikace umožnuje proniknout i do politického "zákulisí", v němž Hašek pobyl v rámci svých příležitostných zaměstnání, čili "vyzvědačských afér".(Např. v redakci Českého slova, při hře v karty s národně sociálními poslanci ve Zlaté huse a z přátelských rozhovorů se sociálně demokratickými politiky.) Přechod ze Světa zvířat do "světa politiky" komentuje Hašek ironicky:
    "Ze Světa zvířat sklouzl jsem klidně do Českého slova. Známí tvrdili, že jsem své politické smýšlení vůbec nezměnil. Buldoky změnil jsem prostě za novou stranu s tím rozdílem, že buldoky a dogy jsem krmil já, a nyní mne krmila nová strana."
    K juxtapozici drobných a intimních detailů ze života bohémy a frazeologických symbolů politiky dochází na schůzích Strany mírného pokroku v mezích zákona:
    "Tyhle Haškovy kandidátní řeči byly to nejvtipnější, co jsem od něho slyšel. Byly to vlastně znamenité karikatury tehdejší politické mentality, jak se jevila v řečech politických kortešů, ale i žurnalistů a parlamentních řečníků. Hašek dovedl užívat jejich frází, napodobit kdejaké jejich heslo, napodobil sloh novinových úvodníků a schůzových referátů, vytvářel si falešné citáty zcela podle znění řečnických výroků různých stran."
    František Langer
    Drobná fakta a události lze převádět do oblasti výmyslu a fantazie. Banalita a abstrakce jsou totiž dvěma stránkami jednoho a téhož univerza. V humorné transpozici Haškovy Strany mírného pokroku dochází k demystifikaci dobových symbolů a mýtů.
   
    V Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku se tatío tvůrčí metoda promítla do celkového zachycení dobové atmosféry. V epickém řazení protichůdných faktů, vznešených a nízkých, významných a bezvýznamných, "veřejných" a soukromých, v podobě blízké vypravěčwké improvizaci, objevuje Hašek zvláštní stavební princip - epickou mozaiku.
    "Na Vinohradech nešťastný knihkupec Horálek rozdává Biblí kralickou mezi své přátele a známé po hospodách a vypůjčuje si od nich peníze. Aanlikánská církev kupuje v Praze duše po jedné libře, v Nuslích v Heroldových lázních křtí adventisté nahé staré baby, v Makedonii vypuká revoluce, makedonští povstalci vyhazují do povětší mosty u Bitolje a Soluně, z hradčanského paláce arcibiskupského padá kominík do dvora, vzbouřená válečná ruská loť Potěmkin bombarduje rumunské pobřeží, na Labi pro malou výšku vody ukazují se hladové kameny... a v těchto bouřlivých dobách zakládám v hostinci U Zlatého litru na Královských Vinohradech, za posměchu mistra Arbesa novou politickou stranu českou, stranu mírného pokroku v mezích zákona..."
    Díky této technice dochází k nenápadné konfrontaci a depatetizaci "velkých" historických dějů a událostí pomocí drobných, anekdotických detailů z "intimního" života bohémy.Bezprostřední vypravěčská improvizace se tak stává se humorným a satirickým zrcadlem své doby. Přitom dochází k nejúčinnějšímu způsobu zesměšnění - k odhalení doby jejími vlastními prostředky.
   
    V Dějinách strany mírného pokroku dochází poprvé k průniku životního momentu (bohémská mystifikace) do literární tvorby. Haškovo bohémství ta nabývá výryz literární. Vyprávění přitom činí dojmem, jako by autor své nápady a gagy vyjímal ze životního zázemí, právě jen pro daný okamžiku. Moment tvorby a stylizace je zcela zastíněn atmosférou dané situace. Ovzduší bohémské mystifikace a vypravěčské improvizace se stává kvalitou stylu.
    Zde se poprvé setkáme s bezprostředním typem vyprávění, které byl později realizováno ve Švejkovi. Právě tato odvaha přivést do literatury syrové vyprávění, včetně výrazů hovorových (tak jak se skutečně mluví) byly zárukou Haškova obrovského úspěchu. (Tento rozdíl lze zjistit "pouhým okem", srovnáme-li poválečné Osudy dobrého vojáka Švejka s předválečným seriálem Švejk táhne proti Itálii.) Zde je možná kořen k záhadě, proč Haškův drsný a zdánlivě "cynický" styl zůstal tak dlouho nepochopen a proč byl nedoceněn tvůrčí význam Haškova předválečného bohémství. Dějiny strany mírného pokroku zůstaly totiž v rukopise a s ohledem na "dosud žijící osoby" bylo otištěno pouze několik "neškodných kapitol".
    Ve Straně mírného pokroku nachází Hašek už před válkou zvláštní styl ironické mystifikace, v níž dochází k nepatetizaci literární i společenské obřadnosti, k destrukcí oficiálních symbolů, institucí a autorit. Právě to se stává později Haškovým odkazem ve světové literatuře.
    Haškova tvorba má svou vnitřní logiku nejen v díle samém, tedy v tom, co zůstalo napsáno, ale i v bohémském situačním kontextu. Předválečná bohéma a její postoje hrají v Haškově tvorbě značnou roli. Teprve ve spojní obou faktorů, literárního a situačního, vyznívá jeho humor v plném smyslu.
    V rámci bezprostřední vypravěčské improvizace dovedl tento humorista zesměšnit "pozitivní" opory společnosti převést v pravý opak, negovat je a odhalit jako zvetšelé a vnitřně nicotné cáry. V ezoterickém bohémském seskupení se Hašek cítí nedostižným a nezranitelným, a tudíž svobodným. Bohéma tak zpětně ovlivnila Haškův humor a způsobila, že přežívá dobu svého zrodu.
    Rysy uvolněné bohémské ironie se promítají do verbální uvolněnosti a epické neukončenosti Švejkových "keců", projevují se v parataktické skladbě jeho paralel a "příkladů" ze života. Zdánlivá "neumělost" a naivita vyprávění, jež pramení z hovorové improvizace, stává se zde dominantou stylu: otevřenost a mnohoznačnost Švejkových výpovědí lze chápat i jako protiklad "uzavřenosti" a omezenosti militarismu (B. Doležal) V Osudech dobrého vojáka Švejka je bohémská uvolněnost proniknuta ironií a skepsí, ale rozlévá se do nejširších poloh filozofických a historických, jež slouží k pronikavé demystifikaci dějin. (1970) x/
    ------------------------------------------------------------
    x/ Poznámka pod čarou: Ve stati Haškova bohéma jsem upozornil obecně na tvůrčí rys situačního momentu v básnické tvorbě, a to i vzhledem k životopisné monografii Toulavé house. Ukazuji v ní, že Haškův bohémský život přinášel nejen kuriózní náměty, ale ovlivnil i způsob jeho tvorby: jeho znakem se stává improvizační technika, lehkost a bezprostřednost podání, která namísto stylové vybroušenosti a dokonalosti akcentuje situační momenty životní. Snad i v tom byla jeho svérázná reakce na symbolismus, s jeho abstraktním výrazem, zcela odlehlým od reálné skutečnosti.