Nápad

    Knížka Tři muži se žralokem sice měla ohlas, ale nepřinesla kýžený finanční úspěch. Když později Šura horovala, že jim Sauer nedal všechny peníze, komentoval to Hašek dobrácky: "Franta nám sežral Tři muže i se žralokem."
    Došlo však k zajímavému obratu - sebeironie a mystifikace v "bugulmském seriálu" připomněla Haškovou nejznámější postavu - dobrého vojáka Švejka. Po otištění tohoto seriálu v Tribuně se hrnuly nabídky na "švejkovské" pokračování: Švejk u bolševiků od nakladatele Svěceného, Švejk na svaté Rusi pro Aloise Hatinu apod.
    S neomylným instinktem Hašek vycítil, že se tentokrát nesmí nechat unést jen senzacechtivým zájmem publika. Rozhodl se, že podá osudy českého člověka za světové války od sarajevského atentátu až po současnost, a to ve formě "románu", rozsáhlé humorné "encyklopedie". Cítil, že hlavní metodou bude ironická mystifikace, kterou si vyzkoušel v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona. "Hrdinou" však tentokrát nebude sebeironický vypravěč, ale pozoruhodný "výlupek" předválečné Prahy, pouliční prodavač psů Josef Švejk.
    V nepatrném žižkovském hostinci U Pánků ve Veleslavínově ulici č.15 (dnes Víta Nejedlého) koncem koncem února 1921 tento nápad uzrál v celkovou koncepci díla. Alexandra Lvova na to vzpomíná: "Jednou koncem února přišli se Sauerem domů v dobré náladě. Smáli se, objimali a Jaroslav prohlásil, že dostal nápad. Bude psát o vojáku Švejkovi. Já jsem nevěděla, že o Švejkovi psal už před válkou i během ní. Řekl mi to teprve teď, ale hned prohlásil, že tohle bude něco docela jiného, tohle že bude skutečná literatura. Vysměju se všem těm pitomcům, a zároveň ukážu, jaká je naše pravá povaha a co dokáže. Začali tím, že poslali do protějšího hostince u Šnorů pro pivo a pořádně se opili. Celé dopoledne druhého dne prospali a odpoledne začal Jaroslav psát a Sauer chodil pro pivo. Jaroslav psal velmi rychle, načisto, a když ho bolela ruka, diktoval Sauerovi. Oba se přitom výborně bavili a na pivo zapomněli. Psali celou noc."
    Švejk byl poslední Haškovou šancí, která se zbjevila na pokraji životního i literárního debaklu. Je výrazem hluboké skepse, nikoliv však beznaděje. Je prostě takový, jaký je, nesmlouvavě drsný a pravidvý, přitom však neobyčejně cudný. Švejk měl Haška zachránit, aby se z periferní žižkovské enklávy opět dostal do popředí, aby získal oblibu čtenářů, alespoň těch lidových. Nakonec se snad rozhoupou i novináři a intelektuálové. Švejkem chtěl Hašek zalepit i děravou finanční situaci. Proto ho nedá žádnému ziskuchtivci, ale vydá dílo sám, v laciných sešitech, spolu s Frantou Sauerem.
    Potřebovali sehnat peníze na tiskárnu a to nejde bez finančně silného společníka. Začínalo jejich "růžové" podnikání. Ve vinárně na Starém městě umluvili bratry Friše z Mikulášské třídy, zámožné obchodníky suknem. Už se zdálo, že je ruka v rukávě, oba "nakladatelé" si vybrali látku na šaty jako zálohu na štočky, ale pak z jednání sešlo. Nezbylo než přemluvit Václava Čermáka, fotografa a majitele realitní kanceláře na Žižkově, aby vložil do podniku peníze, které se mu mnohokráte vrátí. - Sauer však dal pro jistotu do tiráže svého bratra Arnošta, klempíře. "Já mám obchod, brácha nemá nic. Alespoň mu nic nevezmou," prohlásil rozšafně.
    Lacinou úpravou mohly sešity se Švejkem konkurovat s bulvárními časopisy, westerny a dobrodružnými romány, vydávanými u nakladatele Hynka a Svěceného. Jako "lidová četba" nevzbudil první sešit zájem kritiky. Nejvřelejší ohlas měl mezi válečnými vysloužilci a invalidy, kteří v humorném "cynismu" Švejkově nacházeli stvrzení svých trpkých zkušeností. Sauer nechal vyrobit křiklavě žluté plakáty, které se objevily za okny žižkovských hospod a na pražských nárožích: "Ať žije císař František Josef I.!, zvolal dobrý voják Švejk.
    Kniha tato vychází současně ve Francii, Anglii a Americe! Vítězství české knihy v cizině! Vyhoďte ze svých knihoven Tarzana v pralese a různé blbé překlady krváhů! Vzmužte se k energickému činu a ukažte, že máte smysl pro čistou českou knihu! Neslibujeme vám žádných prémií, ale ukážeme vám, že dostanete nový humor a satiru! Revoluce v české Iiteratuře! Nejlepší humoristicko-satirická kniha světové literatury! Nejlevnější česká kniha! První náklad 100 000 exemplářů!"
    (Nic lépe nevystihuje smysl Haškovy mystifikace než fakt, že nadnesené reklamní slogany byly mnohokrát předstiženy ve skutečnosti!)
    Původní titul Osudy dobrého vojáka Švejka za světové i občanské války u nás i v Rusku, svědčí o tom, že autor hodlal dovést Švejkovy "osudy" až do současnosti, že mínil zachytit i ruskou revoluci a poměry v republice. (Tento záměr se pokusil uskutečnit, bohužel bez Haškovy velkorysé koncepce, "pokračovatel" Švejka, novinář Karel Vaněk.)
    Republikánští knihkupci přijímali Haškovo dílo se zjevnou nedůvěrou. Mnozí i nepřátelsky. Nakladatel Weinfurter na Sauerovu nabídku odepsal: "S takovou sprostou literaturou, jež má za účel místo inteligence vychovávat národ neomalenců a sprosťáků, nepracujeme a nechceme hanobit ani jméno naší firmy. To je literatura jen pro komunisty, a ne pro českého člověka."
    Co zavinilo, že se Švejk oficiální republikánské veřejnosti tak zprotivil? Byla to jen "špatná" pověst autorova, to, že byl prohlášen za zrádce legií a že měl pověst "bolševického komisaře"? Nebo si lidé vzpomněli na předválečného posměváčka, který nic nebral vážně a se vysmívat se republice jako kdysi starému Rakousku? Snad. Nejvíce vadila Švejkova prý "cynická" ironie.. Po převratu se lidé se bavili obrazem zkrachovalého císařství, chodili se zasmát do Červené sedmy a poslouchali Hašlerovy protirakouské písničky v Lucerně. Ale Švejk, to bylo něco jiného. To byl potutelný "šašek" a zjevný defétista. Navíc se vyjadřoval způsobem hrubým a nemaleným, takže budil dojem "sprosťáka".( Tento předsudek je naproto mylný. Hašek sice užil v úvodu polemicky několika "silných" slov, jež byla pro morálku Gutha - Jarkovského, Vikové - Kunětické a Olgy Fatrové odporná a nepřijatelná, aby ukázal, jak se ve skutečnosti mluví. Ale přitom byl veskrze slušný a vkusný. (Co bylo ve dvacátých letech zdánlivě provokativní, je v dnešní literatuře naprosto běžné, ba vyhledávané. Právě "šokující" jazykové prvky jsou důkazem nesmírné Haškovy cudnosti a vkusu.) Nejvíce však překážela Haškova dějinná skepse, kterou vesměs naivní čeští "idealisté" vycítí na sto honů. Po převratu v roce 1918 panovalo vlastenecké nadšení a Československo se postavilo hrdě na stranu "vítězů". (Zásluhou čsl. legií, v nichž ovšem Hašek také bojoval). A po každém nepravém "vítězství" se člověku zatočí hlava, a pak "trojčí" nejen politici, ale i celé národy. Vítěz, ať skutečný či domnělý, nezná nikoho jiného než sebe. Nejvíce se mu příčí skepticismus a sarkasmus kritických "šťouralů" a posměváčků. ( Proto byl Švejk uznán a oceněn teprve v "poraženém" Německu.) Z těchto důvodů se autor Švejka ukryl v žižkovské proletářské enklávě, kde si pochopitelně z urážek a nepochopení nedělal hlavu.
    Švejkem navázal na svou předválečnou bohémskou mystifikaci. V hospodě Na Smetánce předsedá II. sjezdu strany mírného pokroku v mezích zákona a ve své volební řeči dokazuje, že i v republice je dost námětů na politický pamflet a satiru. Středisko Strany mírného porkoku je pak přeneseno se svým "kandidátem" na Žižkov, nachází místo v prostorné restauraci Jugoslávie u pana Kostrakieviče, bratra žižkovského starosty.
    Ale přesto Švejk přidělal oběma vydavatelům vrásky na čelo. (Říkáme oběma, protože Sauer o Švejkovi zásadně mluvil v množném čísle: budeme psát, píšeme Švejka a pod.) Podle Bohumila Šafáře se vydavatelé obrátili i na komunistické nakladatelství, ale to si kladlo "nelidské" podmínky: žádalo deset sešitů předem. To bylo pro Haška příliš. Nezbylo než využívat amatérských "kolportérů". Šlo většinou o hospodské kumpány, kteří sešity převzali, ale peníze nevraceli. Hašek se Sauerem podnikají proto dlouhé, několikadenní "výlety" do Prahy "za penězma". V hospodách a vinárnách propagují slávu tohoto podivuhodného díla. Jelikož účetnictví nebylo zcela v pořádku, najímají mladého básníka Ivana Suka jako "sekretáře" a tak chodí po hospodách ve třech. Přesto se podařilo vydat alespoň první díl knižně, o čemž svědčí věnování: "Propuštěnému sekretáři nížepodepsaného nakladatelství Sukovi Ivanovi - Jaroslav Hašek - 27.7.21. Hašek prohlašoval, že musí pít, aby mu to myslelo. K tomu měl Švejk i svou kmenovou hospodu. Byla to malá žižkovská hospůdka U kamenáče, jejímž nájemcem se stal Karel Šnor, dobrodruh, světoběžník a veselý kumpán z mokré čtvrti. Z jeho autentického podání vysvítají, za jakých kuriózních okolností dílo vznikalo:
    "Jelikož mé povolání bylo hostinské převzal jsem malý hostinec na Žižkově proti Baťovi byl to výčep o 3 stolách. Ve sklepě jsem měl 3 sudy piva po 50 litrech a ve výčepu 1 láhev rumu 1 kg buřtů a láhev okurek a syrečky. Proti mé hospodě na druhém chodníku na rohu v druhým poschodí bydlel Franta Sauer se svojí sestrou a u nich v jednom pokoji byl nakvartýrován náš hrdina Jarda Hašek s paní chotí Šůrinkou, takže moje hlavní hosté byli velmi blízko. Otevřel jsem roletu vystavil zboží, aby každý věděl, že tady je správná hospůdka. Buřty čerstvé, syrečky voňavé, dobře proleželé, okurky kyselé v laku a krásně vypulyrovaná láhev rumu s vinětkou s hrdým nápisem Jamajský původní rum (odnaproti z kořalny pana Paroubka).
    Bylo to vidět až z druhýho chodníku, neb sem měl velké okno s pěkným prostorem na zboží. Čekám na hosti a skutečně jako zázrak vejdou moji nejlepší hosté na které nezapomenu nikdy co budu živ. Hašek s jeho chotí Šůrinkou a Frantík Saurů. Na můj uctivý pozdrav odpověděl Hašek - Milý Karle, já, moje choť a tady Franta sme se usnesli, že tě budeme co nejvíce navštěvovat viď Franto co bysme chodili daleko, když to máme blízko, (v tom vzhlédne vystavenou láhev rumu) a vůbec nalej nám všem čtyrem (to myslel čtvrtého mě, von byl kavalír a myslel na svoje bližní) a zapijeme to. Načal jsem první rum, nalil 4 štamprlata á 1 K za kus. Po napití řekl Frantík, zboží máš vzorné, rum je výtečný tak ještě jednou na mě. Zase 4 rumy zmizely a teď na moji choť, ale ona už nechce, tak jen 3 rumy no a pak sem nalil na hospodu zase 3 rumy. A teď se posadili konečně a poručil pivo a dva buřty s cibulí a octem každýmu. Honem sem utíkal k domovníkovi pro cibul a ocet a pak si dali syrečky a zase pivo.
    Paní choť se taktně odebrala do svého domova rozloučivši se s Jarouškem hezkou hubičkou a napomenutím, aby přišel včas domů k večeři ačkoli bylo půl jedenácté dopoledne (už ho znala). Když odešla Hašek promluvil - Karle jak vidíš sme tvoji první hosté, nás si musíš vážit, zde máš hotově 12 korun za ty první 4 rumy á 1 Kč = 12 Kč. A to ostatní napiš neb nedaleká je doba kdy vyjde první sešit Dobrý voják Švejk a ty budeš první který obdrží 200 sešitů prvního sešitu Dobrý voják Švejk - budeš je prodávat po 2 korunách za kus takže budeš míti až je prodáš 400 Kč a ty sou tvoje a dej nám dva rumy dnes budu psáti až do rána a jdeme do Prahy. Podíval jsem se na okno kde se ztenčily zásoby mé a počítal jsem 6 buřtů s cibulí a octem 6 syrečků 3 velké okurky 12 housek 9 sklenic piva a půl láhve rumu pryč a celkem 12 Kč utržíno a ostatní napsáno do knížky.
    Bylo mně lila ale když jsem si vzpomněl že dostanu 200 sešitů Dobrý voják Švejk zdarma a co utržím bude moje tak sem pookřál. Hosté se trousili, přišel metař na pivo a syrečky pak ňáký host z kořalny naproti, sem tam ňáký živnostník, domovník z vedlejšího domu a ňáká slečna která šla z nočního kšeftu. Večer se odbyl slušně a přece sem stržil hezkých pár korun takže ráno mohl domovník jeti pro dva soudky piva do smíchovského pivovaru s trakařem (nebo tou dobou bylo kumšt dostat pivo z pivovaru s jejíma koněma). A tak to chodilo denně. Dluh stále stoupal, obchody slábly a zdálo se mi že Hašek s Frantou sou zasmušilý, i zeptal jsem se jednou Frantíku, jak se věci mají.
    Milý příteli povídá Franta, situace je taková: včera jsem byl v amtě a zastavil jsem Haškův zimník víš je teplo a Hašek se bál aby se do něj nedali moli, krejčímu dal vlastně má dáti 15 korun, aby ten zimník byl způsobilý k odnešení do frcu a tam mně naň půjčili 30 korun. Ty sme propili a teď von študuje koho by pumpnul. První díl Švejka má již skoro hotový je to ohromný a aby to dokončil, víš von bez rumu a cigaret ani slovo nenapíše, ale bát se nemusíš, to až vyjde bude to ohromnej poprask mezi vojenskýma pánama a těch větších panáků neb on do toho nemilosrdně řeže a mnozí sou ještě tady a chtěli by to u nás v republice zase dělati ale dlouho to nebude trvat a naše trpělivost překypí a teď pojď do výčepu už sem toho nakecal dost a je možný, že na druhý týden zadáme naše dílo (říkal naše) do tiskárny a pak se budeme mít všichni dobře a Haškovi neodporuj a nalej mu co si přeje. Přicházeli hosté moji, byli to vesměs Haškovi známí Slavětínský (Kuděj), Suk, bratři Maršákové, Novák malíř, Longen, Křídlo malíř atd. a všichni poslouchali vyprávění Haška, který jim vyprávěl že už má skoro hotovej první díl Dobrý voják Švejk, ale že potřebuje větší peníze aby to mohl dát vytisknout ale kdo to ty peníze má. Já vím hoši kdyby jste ty peníze měli, že by ste bez rozmyslu je vrazili do tohoto podniku ale já vím že jsme všichni rádi že se držíme.
    Hoši něco mě napadá a možná že zítra to bude v rukávu a Kadle nalej mi rum a těch 100 sešitů dostaneš jakože se jmenuji Jarda Hašek. Ale Jaroušku vždyť si slíbil dát Karlovi 200 sešitů povídá Franta.
    Máš pravdu tak 200 mu dáme vždyť na něm také neroste tráva a dej mi rum. Najednou Hašek vyskočí a chytne klobouk a pádí ven aby se za minutu vrátil a povídá nemá to smyslu abych k němu šel neb paní jeho bude doma a ta tomu nerozumí a Franto pojď na záchod něco ti povím a později přátelé to budete vědět všichni a teď Karle všem po rumu neb tvůj den se blíží: A pak odešli pryč a hosté pomalu též. Spočítal jsem tržbu a věděl jsem určitě že mám činži zaplacenou do konce září a že se na druhou činži nezmůžu a pak budu žít z dluhů. Druhý den přišel Franta vítězoslavně až v 11 hodin a povídá odpoledne jdeme udělat smlouvu a zítra dáme tisknout první díl Dobrý voják Švejk a vyndal hotově 1 korunu a dal si rum za hotové. To bylo opravdu pro mě znamení že se něco blíží.
    Ten den vůbec nepřišli až druhý den přišla jeho choť Šurinka uplakaná a srdcelomným hlasem mě povídá že Jaroušek ani Franta nejsou od včerejška doma že má pro Jarouška připravený opečený škubánky (on je drahoušek má k smrti rád ačkoliv mně vždycky tvrdil že už je jich přejeden). Upokojil jsem ji řka že snad Pan Spisovatel někde v ústraní píše o Švejkovi ale ona že tomu nevěří vždyť on skoro nic nepíše a když přijde v noci domů tak je mu obyčejně špatně a vůbec že má Jaroušek jednu nemoc jak říká a že sou všechny smrtelné a ona ho má tolik ráda. Dal jsem jí na cestu jednu sladkou a dva buřty s hořčicí jen aby už šla, neb srdcelomně plakala. Až večer v 10 hodin přijede v kočáře Hašek a Sauer pomocí hostů sem je dopravil do výčepu a pumpovali sme do nich hořkou černou kávu a sodovku.
    Kupodivu pan drožkář ani nechtěl peníze měl už zaplacíno později jsme se dozvěděli že pan Čermák zaplatil všechno a vůbec že to táhl s nima a na moji otázku zdali obdrželi také něco hotově od něj jsem nemohl z něj nic pozitivního vytáhnout a z toho sem usoudil že ho Hašek s Frantou dobře zpracovali. Uplynul zase ňáký čas a jednou z rána as v 9 hodin přilít Frantík s balíkem praštil s tím na stůl a povídá, Karle konečně i pro Tebe svítá zde máš prozatím 150 sešitů prvního čísla Dobrý voják Švejk neb pořád eště to neklape víš jako ohledně peněz pro to tisknutí ale my tobě budem držet slovo a abych nezapomněl máš poslat Jardovi 3 držkové polévky, 6 housek, 3 sodovky, 20 cigaret a 1/2 litru rumu a večer to Jaroušek vyrovná, co sem měl dělat. Dal jsem mu to všechno neb bankrot byl neodvratný tak jako tak a s napomenutím že se Švejkem buď narovnám neb padnu a že potřebuji peníze na pivo neb to musím zítra zavřít.
    Franta slíbil, viděl situaci poslední načatý sud ve sklepě 2 suchý buřty as 10 smradlavých syrečků a 1/2 rumu tedy katastrofa úplná. Sešity sem převzal a hned přečetl a velice se mi to zamlouvalo, 20 kusů sem rozložil na okno aby kolemjdoucí viděli že už Dobrý voják Švejk konečně vyšel a měl jsem připraven na tvrdým papíře nápis Viděti Neapol a zemříti, číst Dobrý voják Švejk znamená žíti a různé povídačky takže každý kdo šel okolo si toho všiml. A skutečně ten den sem jich odbyl as 20 od mých hostů a kolemjdoucích měl sem 40 K za ně hotový peníze a trochu sem pookřál též mě navštívil Franta večer znovu nesa mě 100 K hotově řka to je těch 50 sešitů co sme ti nedodali a že Jaroušek píše doma pokračování ale později sem se dozvěděl od dobré sestry Frantíkovy že měl Hašek podakru a že vůbec se ožral až dnes z toho se vykřísal a že mu vaří česnečku a že už je zase dutý a že dnes zas pude na lov.
    Taky odpoledne přišli oba smutný a čerstvý a dali si po jednom pivě a po jednom rumu a hned se ptali zdali prodavači Švejka zde nenechali peníze za sešity, nebo oni jak mi Franta vysvětlil dali svým známým které viděli po Žižkově když to táhli po hospodách po 50 sešitech a 1 sešit každému zdarma s podmínkou že je budou prodávati po 2 Kč svým známým a odvedou po 1 Kč 50 h zde v mé hospodě jak zbylé sešity, tak peníze za ty které prodali a zde je seznam jmen kteří to sou.
    Ano povídám zde mám peníze od ňákého Kačaby 35 sešitů zpátky a za 15 sešitů hotově 22 Kč 50 h a dal jsem jim peníze, ale hned sem si strhl za 2 piva a 2 rumy. Hašek povídá, to sou ale pitomci ale Franta nato koukni se Jardo my sme jim dali do prodeje ty sešity s podmínkou že do 10 dnů to vyprodaj tak se nenechá nic dělat je jich dle seznamu 20 a to jest 1000 sešitů tak čekejme a ty Karle ty sešity vrácený skovej. V tom vejde náš známý Bedřich Maršák a nese sešity v ruce a když vidí známou dvojici tak povídá, hoši zde máte 18 sešitů zpět a za 32 sešitů peníze. Hurrá zařve Jarda dej nám všem po rumu ono to půjde dyk já mám celý jmění v sešitech a dej nám na cestu ještě jednou rum a Bedro pojď s námi pudem za penězma. Sebrali se a odešli. Teď sem určitě věděl že je zle, že těžko dostanu své peníze za moje propité zboží bylo to u mě jako u snědeného krámu ze 150 sešitů Dobrý voják Švejk jsem jich měl stále přes 110 kusů, začal jsem do toho balit buřty a syrečky.
    Od prodavačů jsem měl as 700 sešitů které si Hašek bral po 30 sešitech a v Praze je vyměnil za hotové a hotové propil snadno. A jednoho dne si odnesli všechny sešity ode mně že prý to půjde do větších měst v republice a začalo se to hýbat. Lidé kteří nečetli první sešit si jej zaopatřili a žádali oň. Oznámil jsem jim to a oni mě ujistili že bude první sešit ještě jednou vydán a vůbec Jarda Hašek i Franta byly slušně oblečený a dařilo se jim lépe na mě též nezapomněli a dali mně ňáké hotové ale můj kvartál činžovní se blížil tak sem to slavnostně zavřel to jest vše co se vypilo a moji hosté se naposled s Haškem i Frantou u mne napili. Dobrý voják Švejk si razil vítěznou cestu světem."