Přímá akce

    Haškův bohémský život se zračí i v policejních protokolech, uchovávaných v archívu policejního ředitelství. Jejich množství svědčí o tom, že svůj odpor k režimu vyjadřoval velmi důsledně a celou svou bytostí. A že narušoval nejen režim, ale i ke klidný spánek spořádaných občanů. Policejní raporty zachycují množství jeho nočních i denních alotrií, jež končily většinou střetnutím se strážci veřejného pořádku:
    "4. srpna 1906 o 3/4 na 5 odpoledne provokoval v opilém stavu spolu s rolníkem Bedřichem Malým pouliční výstup na Václavském náměstí tím, že pokřikovali, pak táhli s rámusem do městského parku, kde se odebrali na záchodek proti restauraci Urban; zde vykonal Hašek svou velkou potřebu, ale nejen znečistil pisoár, ale také sebe sama," udává v policejním protokolu c. k. bezpečnostní strážník Václav Matoušek z oddělení Hořejší Nové Město, který šel za nimi, zadržel je a předvedl." Hlášení je osobně zahrocené. " V Jindřišské ulici postavil se Hašek strážníkovi Matouškovi na odpor a pokoušel se zasadit mu holí ránu s poznámkou, že mu musí vymlátit zuby. V kritickém okamžiku uskočil Matoušek na stranu, takže úder ho minul, a Hašek spadl na zem. Strážník Gottlieb Hubený v Jindřišské ulici pomáhal při zatýkání. Předvedený byl nechán ve vazbě.-
    Zadržený měl u sebe: 2 K 46 hal., peněženku, rozbité hodinky s niklovým řetízkem, krabičku s třemi cigaretami, tři sirky, jeden pár nových knoflíčků, kartáček na vousy, anglickou náplast, různé papíry od něho popsané a obeslání k soudu na 17. 5. 1906."
    Během dalšího šetření je delikvent po delší čas nezvěstný (patrně přespával u některého ze svých kamarádů), pak je však jakýmsi dobrodincem dán celý spis ad acta.
    Následuje zápis jiného případu, který by, neznajíce Haškovu příznačnou zdrženlivost vůči ženám, mohl být považován za dohru jakéhosi milostného dobrodružství: "V noci ze 17. na 18. 12. 1906 o 1/4 na 2 hod. noční byla Anna Rejhanová, číšnice, bytem v Praze 2, Bojiště č.16, v ulici U divadla na Král. Vinohradech napadena bez příčiny Jaroslavem Haškem, spisovatelem a žurnalistou Práva lidu a Nové Omladiny, bytem na Král. Vin. čp.1326 u matky, který jí zasadil několik ran do hlavy a vytrhl vlasy. Napadená volala o pomoc a nechala předvésti Haška, který byl silně napilý, c. k. nadstrážníkem Jaroslavem Vackem a strážníkem Nathanem Kleinem. Hašek byl po zjištění odevzdán jeho příbuznému (byl to jeden z bratří Mayerových), který ho odvedl domů." (Jinou rukou je poznamenáno: "Rejhanová nežádá o zavedení trestního řízení, poněvadž Hašek byl silně napilý, a tudíž nepříčetný. Hašek udává, že se mu ztratily stříbrné hodinky. Poněvadž se tu nejedná o věc trestní, která se stíhá z moci úřední, budiž zatím odloženo.")
    Za rebelskou výstředností skrývá se mnohdy existenční nejistosta i hmotný nedostatek. To se týká i celé rodiny, i bratra Bohuslava. V archívu banky Slavie se nalézá dopis ze 17. 3. 1907, adresovaný jakémusi "veledůstojnému pánovi" jako přímluvčímu: "Byla u nás paní Hašková v zoufalém stavu. Hoch celé dni běhá na základě inzerátů a o nic nemůže zavadit.."
    Ani po trpké balkánské zkušenosti a zážitcích z "apoštolské cesty" se Hašek nevzdává bohémských výstředností, i když se v té době už byl redaktorem anarchistického listů, měl tedy stálé místo. Co dělat ve společnosti, z které jsem byl vyvržen a s níž se nemohu ztotožnit? Odpověď se zdá jasná: protestovat, bojovat proti ní. Věc měla jeden háček. Zatímco pijácké výtržnosti a alotria byly rakouskou policií většinou tolerovány a raporty jako bezvýznamné odkládány ad acta, nebylo tomu tak u činů, za nimiž lze tušit provokaci protistátní, nebo tzv."anarchistické rejdy". Zde pracovala fantazie vyšetřovatelů na plné obrátky a Hašek posměšně připomíná staré Chateaubriandovo heslo, že "policie jest vždy romantickou".
    V uvedeném hlášení z konce roku 1906 byl Hašek označen jako redaktor Práva lidu ( což je omyl) a Nové Omladiny, vycházející na Žižkově. V anarchistických listech otiskuje fejetony, jež obsahují ostré invektivy vůči režimu a vládnoucí dynastii. Jeho styl se vyhrotil a máme-li mluvit o zrodu Haška jako satirika, je to právě v anarchistickém období. Dne 17. dubna 1907 hlásí bedlivé očko policie na c.k. místodržitelství: "J. Hašek nar..., zaměstnaný v redakci časopisů Komuna a Chuďas na Žižkově, Táboritská ulice, je anarchistického smýšlení. Poznačovací list byl vyplněn a odevzdán státní policii. Na vědomí panu revírnímu inspektoru Nebeskému, aby zařídil pravidelné sledování a střežení." (Toto oznámení je patrně dílem agenta provokatéra Maška, jehož výpravu do redakce Komuny Hašek vtipně popsal v povídce Po stopách tajné státní policie.)
    Hned následující den sděluje policejní komisař Chum c. k. Ústředně pro dohled nad anarchisty ve Vídni: "V poslední době na sebe upozorňuje jakýsi Jaroslav Hašek svými články v anarchistické tiskovině Komuna. Neustále se stýká se zdejšími anarchisty a je prý také zaměstnán v redakci Komuny." Vedle jinou rukou připsáno: "Vzato na vědomí, záznamní list vyplněn a střežení zahájeno."
    Komuna byl náhradní název pro list Nová Omladina, který byl na sklonku roku 1906 policejně zakázán. Nebývalý rozvoj anarchismu byl rakcí na dobové události. Konec roku 1905 přinesl revoluci v Rusku a bouře za všeobecné hlasovací právo. Radikalizace poměrů byla však v Rakousku záměrně utlumena, což vyvolalo zápornou reakci nejen v "menšinových" pohraničních okresech, ale i v hlavním městě. Anarchistické hnutí v té době získává nebývalou odezvu, a to nejen mezi horkokrevnými mladíky, ale i mezi horníky na českém severu. První směr byl myšlenkový a měl přízvisko "etický". K němu se hlásí zejména inteligence pod patronátem Káchovým a Neumannovým, s časopisy Nový kult, Šibeničky, Práce aj. Na opačné straně stál směr praktický, "odborový", propagovaný Novou Omladinou a Komunou. Šlo vlastně o radikální politickou stranu. Působila zejména v tzv. menšinovém území, na českém severu, a jejím vůdcem byl později odhalený dobrodruh a policejní agent Karel Vohryzek. Tento směr propagoval tzv.přímou akci, to jest převzetí moci za pomoci generální stávky dělnictva. (Idea "přímé akce" byla v praxi zprofanována metodou "expropriace", za níž se kryly krádeže známek na poštách.)
    Novinářskou práci v Komuně bere Hašek velice vážně. V tiskárně Emanuela Stivína pracuje na korekturách, téměř do každého čísla přispívá satirickým fejetonem nebo humoreskou. Vystupuje na anarchistických schůzích ve Vysočanech, v Hloubětíně, ve Kbelích, v Čakovicích a v Proseku. (Zvlášť významná je schůze v hostinci u Banzethů v Nuslích, kde referovali přední anarchističtí řečníci: Körber, Vrbenský, Hašek.)
    Anarchistické hnutí získalo před prvními všeobecnými volbami na jaře 1907 značný ohlas. Uprostřed vzrušené atmosféry byly organizovány protestní schůze, na nichž se bouřilo proti parlamentu i nenáviděnému státnímu despotismu. Duch vzpoury i odporu dýše i z vystoupení anarchistů na volební schůzi v Ústí nad Orlicí a v Dlouhé Třebové, kde Hašek rozbil schůzi kandidáta za klerikální stranu Václava Myslivce. Chlubí se s tím v dopise Jarmile Mayerové: "Dnes jdu asi se třemi sty našimi hochy do Dlouhé Třebové rozbít klerikální schůzi. Mám zde velký úspěch a budeme se řídit na mou radu heslem Za násilí násilí. Stát, toť násilí -- pardon, vidíte, že jsem v ráži a že řečním už i na papíře. Těším se na klerikála Myslivce. Nedaleko teče Orlice a já nevím, máme-li toho chlapíka hodit do řeky před schůzí, při schůzi, nebo po schůzi. Také bych byl pro to, abychom chlapíka klerikálního ztloukli.
    Hoši ho chtějí ztlouct a čekají jen na můj pokyn. Co ty řádky píši, rozvažuji, mám-li k tomu svolit. Bude to schůze, jaké zde na moravských hranicích nebylo pamětníka. Máme zde velmi silné bojové organizace, kterým právě odporučuji revoluční taktiku. Na prvního máje zde chtějí zapálit Ústí nad Orlicí. Velmi příjemné město, jak vidíte. Krajina krásná, obrovské lesy a milé by byly, kdybyste byla Vy zde. Ukázal bych Vám řeku Orlici, jak teče a šumí mezi Orlickými vrchy s vodou zelenou jako naděje, že Myslivcovi napráskáme. Já slovy a hoši, čím budou moct. Bude tam farář také přítomen. I toho sluhu božího zmlátí. Jednoho klerikálního učitele chtějí přivázat za nohu k židli a tak ho pod vyhrůžkou, že bude bit, nutit, aby se modlil po šest hodin nepřetržitě za sebou Otčenáš a Zdrávas Maria. Snad se mu to zhnusí."
    Mladistvý sklon k radikalismu však mnohdy způsobuje komplikace. Prvního května roku 1907 se konal tábor lidu v zahradě restaurace Na Slovanech. Hlavním řečníkem byl vůdce anarchistů, "kamarád" Vohryzek. O dalším průběhu čteme v Komuně: "Kolem jedné hodiny po poledni táhla skupina asi 40 účastníků tábora vzhůru Ječnou ulicí a zpívala různé revoluční písně, mezi nimi Rudý prapor, Vojáci, vojáci, Rudé květy aj." ( Na tomto místě došlo k zásahu cenzury. O tom, co se dělo dále, hovoří policejní protokol): "Inspektor stráže Herget, který šel kolem, vyzval lidi ke klidu, ti však neuposlechli. Z Karlova náměstí přispěchal sem strážnik Šnirdl a vyzval rovněž lidi, aby se rozešli. Zatčený Jaroslav Hašek přitom zvolal: "Natři ho!"- a v témž okamžiku dostal Šnirdl (cizí rukou je v raportu vepsáno: - od neznámého -) ránu holí do hlavy a utrpěl lehké zranění. Za svědky pro Haška a proti stráži se přihlásili: redaktor Michael Kácha, žena krejčího Marie Müllerová ze Žižkova (Káchova družka), redaktor Bedřich Kalina, truhlářský pomocník Josef Roubíček, František Wildman, kontoárista z Vršovic, vesměs účastníci anarchistické schůze. Před strážnicí byl od nadstrážníka Fr. Voráčka zatčen redaktor Kácha, poněvadž neposlechl stráž, ale po zjištění byl opět propuštěn."
    Došlo k soudu. Hašek se při přelíčení hájil, že nekřičel "natři ho!", nýbrž "spatři ho!", a že tudíž není intelektuálním původcem činu, jak tvrdí žalobce. Ale ani důmyslná slovní hříčka však nepomohla. Senátem dr. Ulricha byl odsouzen pro zločin těžkého ublížení na těle (par. 5,153 tr. z.) a pro podněcování k útoku na stráž bezpečnosti k trestu vězení na jeden měsíc. Pobyt ve vyšetřovací vazbě se protáhl až do 14. května.
    Při nástupu trestu nastaly z neznámých důvodů odklady. Trest ve vězení si pod Novoměstskou věží na Karlově náměstí si Hašek odpykal teprve ve dnech 16. 8. - 16. 9.1907.
    Nad praženou polívkou a kaší z hrachu a krup se špatně přemýšlí o převratu a revoluci. Člověka se zmocňuje spíše hořkost a beznaděj. Pod dojmem vězeňské reality si mladý bouřlivák uvědomuje neblahou stránku individuální vzpoury: zklamání a hořkost z netečné odevzdanosti davu. Mezi ideou o svobodě osobnosti a tíživou beznadějí uvězněného existuje propast. Skutečný boj proti státní moci nelze vésti s otevřeným hledím.
    Možná i tato zkušenost otevřela Haškovi oči. Rozešel se s anarchistickým tiskem, nikoliv však s myšlenkou odporu. Bojuje však dál na vlastní pěst. K "revoluční" anarchistické epizodě vrátil později v humorné vzpomínce:" Po propuštění si mne zavolal pan policejní rada Petrásek, s jeho synem jsem chodil do školy."Příteli," domlouval mi otcovsky, "pamatujte si toto: vídeňská státní policie vede vás v seznamu anarchistů." "Dovolte, pane rado, snad pražská." "Pražská i vídeňská, milý příteli." "A což brněnská, pane rado?" "Brněnská není státní, milý příteli." "Přestěhuji se tedy do Brna." "Vy se do Brna nepřestěhujete, vy zůstanete na Vinohradech, jako já zůstávám na Vinohradech." - "A dovolte, pane rado, nesmí být člověk anarchistou?" "Ale pročpak by nemohl být anarchistou," odvětil pan policejní rada, "jenomže to má vzápětí nepříjemnosti. Jste mladý člověk a byla by vás skutečná škoda. Tohle všechno já jsem kdysi také prodělával. Já jsem byl také hr...Jednou jsem řekl svému představenému ,No dovolte` a práskl jsem dveřma. Ale já jsem jimi nechtěl prásknout, mně se jenom zachytila kapsa kabátu o kliku, jak mne vyhazoval."- Pohladil mne po vlasech ještě jednou a řekl: "Tak si to dejte konečně vymluvit. Vystupte z toho anarchistického časopisu Komuna, přejděte do jiného politického časopisu, když už bez politiky nemůžete existovat. A teď můžete jít."
    Zda dobrácká domluva pana policejního rady zapůsobila, není jisto. Faktem zůstává, že na "rubrum" (zadní straně) spisu, v němž je zaznamenán jeho trest jednoměsíčního vězení, je však krasopisně napsáno: "Vystoupil z redakce Chuďasa a Komuny a bude si hledat zaměstnání v jiných časopisech."